Beroun Lughnasadh 2014 - Špičatá koule, aneb kulatá špička
Špičatá koule, aneb kulatá špička
Letošní téma výstavy Lughnasadh 2014
Když jsem si po Listopadu usmyslel, že se pokusím uvést v život u nás tehdy neznámou filosofii jediného lidského společenství, které si nikdy nenechalo od nikoho vnutit cizí duchovní představy o světě, trvalo na svém, avšak stejně tak pevně trvalo na toleranci vůči duchovním představám jiným, přicházela v úvahu jediná varianta. A to hlavně pro ty, kdo filosofii komunismu dříve zásadně odmítali, ale neznali přitom Kelty. Překvapilo mne proto, když mi jednou řekl můj známý: „komunisti a Keltové jedno jsou…“ Nečekal jsem tak velkou neznalost.
Zatímco u komunistů nesmělo být nikdy nic jinak, než chtěli oni sami, u Keltů toto bylo vždy zcela naopak: jen jeden názor neměl nikdy žádnou váhu. Kdykoli někde vznikla nějaká jedině možná pravda, okamžitě se hned vedle ní objevilo stanovisko úplně jiné, případně celá řada různých názorů, dokazujících, že úplně vše má více tváří, než jen tu jednu. Tedy že vše je vždy nějak úplně jinak. Pokud tento stav nebyl vyvolán zvenčí, byl tu ještě trvalý trénink vrozeného vědomí, že ke všemu vedou nejméně tři cesty, ne-li víc.
Jde o „keltský paradox“ – na jedné straně pevné trvání na trvalých zásadách a neměnných duchovních představách, a proti tomu naprostá a vstřícná otevřenost vůči všemu, co přichází zvenčí. Ve všech mýtech keltského světa je tento paradox patrný – jen je třeba umět je správně číst.
Toto specifikum keltského světa se nikde jinde nevyskytuje. Další věc, která výrazně odlišuje keltské společenství od všech ostatních již nejméně 3.500 let, a přesto není doceněna, je keltská čest.
V rámci „keltského paradoxu“ vše může být jinak, ale jedno být porušeno nesmí. Tou neporušitelnou základní keltskou hodnotou byla vždy čest. Nic nemá v keltském světě větší cenu. Když se ptal Caesar jednoho druida, co to vlastně učí své žáky, jeho odpověď byla snadná: učím je, aby se chovali čestně.
Vše by se tedy mělo odehrávat v atmosféře cti a vzájemného respektu zúčastněných. Podmínky čestného boje (Fir Fer = fair play), které kdysi Keltové vymysleli jako základní pravidlo a komunikační princip, dodržovali vždy vědomě a bez ohledu na nepřízeň pozdějších dob až dodnes. Proto možná keltský svět stále ještě trvá. Naopak všechna lidská společenství, která proti tomu přijala za svůj základní komunikační princip nefér metody a princip „účel světí prostředky“, už dávno zanikla. Římská říše, budovaná jako jediné centrum veškerého světa. Hitlerovo Německo, Sovětský svaz - říše budované údajně navěky.
Keltové sami jsou trvalá změna. Proto mohou být stále stejní – a věční.
Pár příkladů k metafoře životního postoje, že “všechno je jinak“:
Vezměte si obyčejné zrcadlo. Postavíte se před ně, a náhle se levé oko stává pravým, pravé ucho levým, levá ruka pravou, a naopak. Celé vaše tělo se vám mění před očima: všechno je úplně jinak, aniž si to ale uvědomujete. To je příklad změny skryté. Podobně to může být i s naší tématickou koulí, Stačí vzít speciální zrcadlo. Vše je náhle jinak, a přitom zůstáváme reální. Pokud se tak stalo vědomě, jsme v keltském světě oběma nohama. A co takové znaky, vyjadřující symbol něčeho (či někoho) nepřítomného? Ve slavném žaltáři Book of Kells jsou na několika místech, vždy jiné celostránkové ilustrace symbolů čtyř evangelistů (sv. Matouš, sv. Marek, sv. Jan, sv. Lukáš) v podobě této kompaktní čtveřice: člověk, lev, orel, kráva. Nezasvěcený ze symbolů nepozná, že jde o lva, orla, či krávu. Nicméně kráva tam je, a jednoznačně znamená svatého Matouše. Je to tak nádherně prosté a samozřejmé, že vám to ani nepřijde: Matouš tam je i není. Keltský kovář jásá.
Pojďme však dál, známý princip zásady tzv. Occamovy břitvy zní:
„Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to z nich nejméně komplikované.“ (Neboli: „méně je více“, „pravda je v jednoduchosti“, „pokud je něco složité, je cíl v nedohlednu“, „košaté teorie je nutné osekat až k dřeni“, apod.). Teorie má logiku u matematiků, někdy i u ekonomů. Ovšem při použití v politice a ideologii jde vždy o demagogii - s životem je zjednodušování neslučitelné. Tak jako nelze poroučet větru a dešti, nelze ani životu určovat, jakou cestou se má ubírat. Bohužel, naši marxisté Occamovu břitvu evidentně zbožňovali.
Keltský svět proti tomu nikdy žádné Occamovy břitvy neuznával. Jakmile někdo začne doporučovat jedinou „v dané situaci jedině možnou“ cestu, pozor na něj! S jistotou je to cesta do pekel… Kdykoliv totiž existuje kamkoliv velké množství cest – nejméně ty známé keltské tři.
Naše tematická pomyslná velká tvrdá koule (kámen?, cement?, tvrzené sklo?) složená z devíti propletených keltských cest odněkud někam pak vítězně drtí ostrou Occamovu břitvu. Takové dílo by se jmenovalo třeba „Occame, Occame, na tvůj konec koukáme.“
A nakonec dva příklady z keltské mytologie - metafora Slunce (v podstatě velké koule) je přisouzena dvěma božstvům tak tlustým, že i představa o nich nemá hranic… Vtip je v tom, že zatímco jedno božstvo škodí a jeho špičaté paprsky jsou smrtelné, to druhé je jak dárcem, tak ochráncem veškerého života na zemi (přičemž proto o to víc musí jíst). Prvním je jednooký bůh Balor, jemuž obrovské víčko zakrývalo jeho zlé oko, aby pronikavým pohledem nemohlo zabíjet.
Tomuto nebezpečí nakonec udělal přítrž Lugh, když svému dědovi zlé oko kamenem vyrazil. Oko se pak uchytilo na nebi, a stalo se z něj Slunce. Zlé oko tam? To není moc dobrý příklad.
Na druhé straně dobrý bůh Dagda, někde uváděný dokonce jako bůh Slunce. S oblibou je popisován jako opravdu obrovská pochodující koule, která nade vše miluje jídlo, a všechno sní (nejraději má kaši). A protože je bůh Dagda otcem i naší známé české pohádky Hrnečku vař, závěrem nabízím místo tvrdé keltské koule pěkně měkkou a obrovskou kouli české krupičné kaše, která Occamovu břitvu nekompromisně pohltí. A aby byl paradox dokonalý – atributem Dagdy je přitom meč…
Jak je vidět, výstava „Beroun Lugnasadh 2014“ by měla být především festivalem keltského výtvarného humoru. I když… vše může být i jinak…
Josef Ryzec, červen 2014
Historie výstav
Beroun Lughnasadh 2014 - Špičatá koule, aneb kulatá špička
Beroun Lughnasadh 2012 - „Nehmotný kámen mudrců…“
Přehled
Beroun Lughnasadh 2010 - „Co dělat, aby nám nebe nespadlo na hlavu“
LUGHOVO BEROUNSKÉ LÉTO 2008 (Berounské bienále) - „Keltští pavouci zachraňují svět dnes
Kačina Lughnasadh 2007 – „Bohyně Brighid jako pramatka zemědělství“
Beroun Lughnasadh 2006 – „Atributy keltského světa“
Vyšehrad Lughnasadh 2005 – „Domov keltských božstev“
Beroun Lughnasadh 2004 – „Keltská vodní božstva“
Seeberg Lughnasadh 2003 – „Velký JAM přichází“
Seeberg Lughnasadh 2002 – „Zrození Jezerní panny“
Vyšehrad Lughnasadh 2001 – „Byl Bivoj Slovan, Kelt či virtuál?“
Novinky
16.7.2014
Vážený a milý návštěvníku našich stránek. Pokud jsi již v nedávné době tyto stránky navštívil, možná jsi shledal, že se s nimi dlouho nic nedělo, a že tedy nejspíš spí nějakým dlouhým zimním spánkem. Měl jsi naprostou pravdu, ale nedávno nastalé astronomické léto tomu webovému lenošení udělalo konec, a přineslo s sebou tuto zcela novou informaci, která současně pomohla oživit tyto stránky.
Blíží se totiž nová výstava Lughnasadh, která je pro letošní rok opět programově koncipována v „klasickém“ duchu - odehraje po dvou letech opět v Galerii Konírna a Geoparku Barrandien Muzea Českého krasu v Berouně (2. 8. – 14. 9. 2014). Podrobnosti si můžete přečíst vedle.
Výstava začíná v sobotu 2. 8. 2014 v 16 hod. (Husovo náměstí 87, www.muzeum-beroun.cz). Zahájení výstavy by letos mělo být kromobyčejně zajímavé. Podle historické i genetické logiky lze připustit, že pravlastí předků Keltů byla před 3.500 lety Anatólie a prapředky keltských druidů a kovářů jsou chetitští kněží a v tehdejší době slavní a vyhledávaní chetitští kováři. S tím byla spojena i letošní úvaha o volbě patronů naší výstavy – dávní obyvatelé Chetitské říše i dávné Arménie byli nejspíš v přátelském kontaktu (historie o žádných bitvách nehovoří, naopak – známý Kamenný kruh Karahunj v Arménii je uváděn jako dvakrát starší předchůdce stejných kamenných staveb v Bretani i Británii). Arménský velvyslanec v České republice, J. E. pan Tigran SEIRANIAN, rád záštitu nad výstavou přijal.
Jako hlavní část programu vernisáže vystoupí hudební skupina Majerovy brzdové tabulky (Majerovky)
Josef Ryzec, předseda LUGH, červenec 2014
LONG LIVE ETERNAL CELTIC SOUL!