Beroun Lughnasadh 2012 - „Nehmotný kámen mudrců…“
„Nehmotný kámen mudrců…“
Nehmotný kámen mudrců
(na keltský způsob)
Letošní téma výstavy Lughnasadh pro příští rok (2012) by mělo být tentokrát docela jednoduché, i když se možná může zdát poněkud složité.
Řeč bude o Pýthagorovi (572 – 492 př.n.l.), podle zpráv antických autorů synovi brusiče diamantů ze Samu, ostrova blízko maloasijského pobřeží, obývaného tehdy Řeky. Za vlády tyrana Polykleita se ve věku asi 30 let Pýthagorás ze Samu odstěhoval, a cestoval zhruba 20 let po různých částech tehdejšího světa. Asi nejdůležitější dobou z toho byl jeho pobyt v Egyptě, kde se od faraonových kněží lecčemus zajímavému přiučil. Až ve věku cca 50 let se usadil v achajské kolonii Krotónu na jihu Itálie (zřízené již v roce 750 př.n.l. řeckými kolonisty) a tam začal se svými učenými debatami a přednáškami jak pro své žáky (učení esoterické), tak i pro ty zájemce, které přilákal jeho stále se zvětšující věhlas (učení exoterické). Musíme si přitom zde uvědomit, že za doby vlády tyrana Peisistrata, až do pádu peisistratovců (560 – 510 př.n.l.), by v Athénách se svými názory nejspíš neuspěl. Z dnešního pohledu to možná tak nevypadá, ale tyto názory nebyly na celém území Peloponésu vůbec běžné.
Zvláštností na tehdejší dobu bylo i to, že jeho přednášky se konaly vždy v noci – jednak prý kvůli lepšímu soustředění na sám předmět hovoru, jednak proto, a to hlavně, aby se lépe otevřely u všech účastníků těchto setkání brány fantazie, představivosti a nehmotných představ, především duchovního světa. Aby ale nedošlo k nějakému nedorozumění, dodejme k tomu známý Pýthagorův výrok, že podstatu všech věcí vystihuje vůbec nejlépe matematika. Tím je řečeno, že jak všechny hmotné, tak nehmotné věci mají svůj pevný – vnější i vnitřní – řád, jenž je odedávna zakódován v číslech. Přestože to svádí k představě Pýthagora vědce, on byl myšlením především umělec. Ne nadarmo zdůrazňoval ve výtvarném umění zásadní vliv kánónu krásy na působnost výtvarného díla na diváka, ne náhodou odhalil v hudbě zákonitosti dříve nepoznané (akustika – délka, výška tónů, jejich nenáhodná síla a závislost na emocích, hudební stupnice, apod.).
Pak jsou tu dvě důležité okolnosti – zásadně prý přednášel (a možná i tak běžně chodil) v bílém řasnatém rouchu, jaké známe u keltských druidů, a v jeho družině byl též Thrák Zalmoxis, o němž Aristotelés konstatuje, že právě on byl původně keltským druidem, od něhož převzal Pýthagorás nauku o opakovaném převtělování duší (metempsychósis).
Máme tu tedy – v postavě Pýthagora a jeho učení – konkrétní představu o čemsi nehmotném, co má poměrně velkou váhu, aniž to přesně známe.
Oproti tomu celé pozdější umění řecké Antiky (zjednodušeně řečeno) je de facto postaveno na fyzicky (resp. hmotně) chápaném kánónu krásného a dobrého konkrétního člověka, jenž se má snažit svému ideálu maximálně přiblížit (kalokagathía). Neboli celé antické umění je snahou o dosažení konkrétní podoby onoho krásného (a vlastně nedosažitelného).
Tato cesta byla v nejrůznějších variantách pak v průběhu dalších mnoha století sledována v celém západním evropském světě vlastně až dodnes.
Umění Východu sledovalo zásadně jiné cesty, o nichž teď však není řeč.
Jde sice o jistou – dost rozmanitou – realizaci různých představ, čímž by se mohlo zdát dost podobné cestě keltského umění (to ve svých dávných dobách vychází ze stejných zdrojů – zhruba čas Sumeru, Chetitské říše), to ale – jak ho chápeme dnes – je uměleckou realizací představ pomocí symbolů, metafor a obrazů, znamenajících vždy něco poněkud jiného, než je předloženo očím (ev. sluchu, čichu či hmatu) diváků či posluchačů.
Když je řeč o typickém (vrozeném) keltském smyslu pro poesii a hudbu (básníci měli ve všech dobách keltského světa velice důležitou roli), vždy je s tím spojena představa hledání něčeho, co nikdy není vidět, přestože to někde (možná přímo vedle nás?) existuje.
A aby se tato existence nijak a ničím nenarušila, zakazovali druidové tomu co není vidět (slyšet) dávat jakoukoliv konkrétní podobu.
Ze stejného důvodu bylo zakázáno zaznamenávat myšlenky i pronesenou řeč písmem. Asi ze stejného důvodu ani Pýthagorás nikdy sám nenapsal ani slovo z toho co kdy řekl, učil a přednášel. To sepsali až jeho žáci.
Že by šlo o náhodu? Pýthagorás psát určitě uměl, a možná i „egyptsky“, jinak by s ním asi egyptští kněží neztratili ani slovo a nic mu neřekli.
Po tomto vysvětlujícím úvodu můžu konečně představit inspirační téma Lughnasadhu pro příští rok v Berouně a v Teplicích:
Pýthagorás a Zalmoxis spolu rozmlouvají o tom, zda je ve výtvarném díle důležitější PODOBA, nebo PŘEDSTAVA.
O tom, na čem se tenkrát shodli (či neshodli) neexistuje (pochopitelně) žádný písemný záznam, není ani známo, že by se o tom jejich rozhovoru zmínil později některý z Pýthagorových žáků, ev. potom pythagorovců.
Možná bych měl závěrem zmínit, že symbolem Pýthagorova učení byl po celou dobu (kdy o něm byla zasvěcená řeč) zelený pentagram.
Méně je ale známo, že známý Leonardův muž s rozpaženýma rukama a nohama v kruhu je vlastně Pýthagorův člověk – symbol symbolů.
Josef Ryzec 1. října 2011
Historie výstav
Beroun Lughnasadh 2014 - Špičatá koule, aneb kulatá špička
Beroun Lughnasadh 2012 - „Nehmotný kámen mudrců…“
Přehled
Beroun Lughnasadh 2010 - „Co dělat, aby nám nebe nespadlo na hlavu“
LUGHOVO BEROUNSKÉ LÉTO 2008 (Berounské bienále) - „Keltští pavouci zachraňují svět dnes
Kačina Lughnasadh 2007 – „Bohyně Brighid jako pramatka zemědělství“
Beroun Lughnasadh 2006 – „Atributy keltského světa“
Vyšehrad Lughnasadh 2005 – „Domov keltských božstev“
Beroun Lughnasadh 2004 – „Keltská vodní božstva“
Seeberg Lughnasadh 2003 – „Velký JAM přichází“
Seeberg Lughnasadh 2002 – „Zrození Jezerní panny“
Vyšehrad Lughnasadh 2001 – „Byl Bivoj Slovan, Kelt či virtuál?“
Novinky
16.7.2014
Vážený a milý návštěvníku našich stránek. Pokud jsi již v nedávné době tyto stránky navštívil, možná jsi shledal, že se s nimi dlouho nic nedělo, a že tedy nejspíš spí nějakým dlouhým zimním spánkem. Měl jsi naprostou pravdu, ale nedávno nastalé astronomické léto tomu webovému lenošení udělalo konec, a přineslo s sebou tuto zcela novou informaci, která současně pomohla oživit tyto stránky.
Blíží se totiž nová výstava Lughnasadh, která je pro letošní rok opět programově koncipována v „klasickém“ duchu - odehraje po dvou letech opět v Galerii Konírna a Geoparku Barrandien Muzea Českého krasu v Berouně (2. 8. – 14. 9. 2014). Podrobnosti si můžete přečíst vedle.
Výstava začíná v sobotu 2. 8. 2014 v 16 hod. (Husovo náměstí 87, www.muzeum-beroun.cz). Zahájení výstavy by letos mělo být kromobyčejně zajímavé. Podle historické i genetické logiky lze připustit, že pravlastí předků Keltů byla před 3.500 lety Anatólie a prapředky keltských druidů a kovářů jsou chetitští kněží a v tehdejší době slavní a vyhledávaní chetitští kováři. S tím byla spojena i letošní úvaha o volbě patronů naší výstavy – dávní obyvatelé Chetitské říše i dávné Arménie byli nejspíš v přátelském kontaktu (historie o žádných bitvách nehovoří, naopak – známý Kamenný kruh Karahunj v Arménii je uváděn jako dvakrát starší předchůdce stejných kamenných staveb v Bretani i Británii). Arménský velvyslanec v České republice, J. E. pan Tigran SEIRANIAN, rád záštitu nad výstavou přijal.
Jako hlavní část programu vernisáže vystoupí hudební skupina Majerovy brzdové tabulky (Majerovky)
Josef Ryzec, předseda LUGH, červenec 2014
LONG LIVE ETERNAL CELTIC SOUL!