LUGH  |  Umělecké sdružení LUGH

O letošní keltské výstavě „Beroun Lughnasadh 2014“

Již od roku 1997 pořádá volné sdružení výtvarníků, sestavované každoročně malířem Josefem Ryzcem, a pod jeho vedením, výtvarné výstavy programově zaměřené na keltskou tematiku. Výstavní program je organizován tak, že zhruba rok před plánovanou výstavou předá J. Ryzec přihlášeným výtvarníkům (zpočátku – v roce 1996 – to byli jen jeho přátelé a kolegové z Nového sdružení pražských umělců, které zastupoval v UVU ČR, a které pořádalo své výstavy v Praze v NKP Vyšehrad) inspirační téma, vyrůstající z keltských mýtů a bájí, a zúčastnění výtvarníci (převážně malíři, sochaři a fotografové) vytvoří pro výstavu nová díla.

Od roku 2001 se toto volné sdružení stalo občanským sdružením LUGH, a jako právnická osoba je pořadatelem všech těchto „keltských“ výstav. Předsedou je po celou dobu J. Ryzec. Za dobu 16 let této v České republice zcela ojedinělé aktivity (až na dvě výjimky jsou výstavy pořádány každoročně, někdy ale též vícekrát v roce) bylo pořádáno celkem 25 těchto výstav v různých galeriích různých měst České republiky, z toho dvě i v zahraničí (Dublin, Vídeň). Celkem se za tu dobu zúčastnilo více než 300 výtvarníků (malíři, sochaři, fotografové). Všech zmíněných výstav se zúčastnili jenom Olbram Zoubek a Josef Ryzec, a naprosté většiny pak Aleš Krejča, Antonín Stibůrek, Peter Oriešek, Hovik Muradian, Jana Kremanová, Jan Souček.

Dnes tvoří sdružení LUGH 20 řádných členů, k nim se tradičně připojují vystavující hosté, takže letošní 28. výstavy se zúčastní celkem 32 vystavujících malířů, sochařů a fotografů. Výstava začne vernisáží v sobotu 2. 8. 2014 v 16 hod. v Muzeu Českého krasu v Berouně, a potrvá tam do neděle 14. 9. 2014.

Téma letošní společné výstavy zní: „Špičatá koule, kulatá špička, aneb všechno je jinak.“ Stručné vysvětlení je tentokrát možno najít ve způsobu sdělování obsahu příběhů (všech, tedy i výtvarných) keltského světa – pomocí různých metafor, důmyslné znakovosti, překvapujících příměrů ke zdánlivě nesourodým jevům, nemožným skutečnostem, neexistujícím či existujícím bytostem, rostlinám a věcem, apod. Zkrátka toto inspirační téma by mělo nyní namísto různých vybraných příběhů z keltské mytologie zaměřit pozornost spíš na zvláštní způsob uvažování všech jejich aktérů, který sám vypovídá o povaze keltského světa víc, než jsme ochotni si připustit. No, a protože se zabýváme tvorbou, začal bych moudrostí dávných keltských kovářů:

„Ukryté umění prospívá, odkryté přináší hanbu.“

Tento starý výrok není sice přímo metaforou, ale způsobem uvažování jistě ano. Navíc vystihuje typický životní postoj i označení keltského etnika již v dobách řecké Antiky.

Neříkalo se snad již tehdy všem Keltům „Keltoi“ (Tajemní)? Začali s tím prý Řekové, neboť tajemnost byla pro Kelty typická. Jsou i názory, že si tak říkali Keltové sami. Není to jedno? Jisté je, že pokud by si Keltové své tajemnosti nebyli vědomi, a sami tajemnými být nechtěli, neříkalo by se jim tak. Nejzajímavější otázkou je, proč se vůbec tajemnými stavěli, a navíc takovými i byli?

Ale smíme si takovou otázku vůbec položit? A smíme na ni odpovídat – byť bychom odpověď znali? Má-li totiž být něco záměrně tajemné, pak již samo vědomé odkrývání toho tajemství automaticky dostává punc zrady…

Proto předpokládám, že letošní tvůrci budou tato tajemství spíše zobrazovat, než prozrazovat. Přinese „umění skryté“, nikoli „hanbu“.

Očekávám velice rozmanitou a zajímavou sbírku. Konec konců – přijďte se sami na to podívat.

Josef Ryzec, předseda LUGH     červenec 2014